písničkář Jan Jeřábek

… K ničemu nemají jeho písničky tak daleko jako ke kantiléně a pop-music.

Jsou kusé, střídmé. Pečlivá rukodělná práce. Pocitové sdělení nakousne text, kytara dohraje a dost. Ta prchavost je i ve stavbě písní - většinou působí jako jakási torza… Dovede zašeptat i vykřiknout. Ve všech písních je neuvěřitelné napětí a potřeba sdělení - naléhavost. Vůbec folkařsky nevypráví - snaží se zachytit pocit, okamžik, atmosféru … A právě hluboký kulturní kontext je to, co je pro jeho písničky nejpřijatelnější. Uzavřený, křehký, do sebe pohroužený existencialista. V tom může být i jeho případná zranitelnost. Není to písničkářství pro masy. Je to jedna nekonečná, vysoce senzitivní a hluboce intimní výpověď o světě.