Ivan Hartmann, 2010
27. 1. 2010
Deska Tuláci v zrcadlovém sále připomíná podvečerní procházku po (třeba) baltském pobřeží. Člověk kráčí volně, osamocen, boří se do písku a v jeho nitru víří obrazy o lidských věcech. A kolem něj ve zvucích viol sviští vítr, skřehotají ptáci, šumí vlny, šustí borové háje.
"Otázka působení hudby se nedá přesně vymezit," odpověděl v jednom rozhovoru Jan Jeřábek. "Někdo bude poslouchat Beethovena jako jednoznačně pozitivní hudbu a jiný se při ní třeba zastřelí."
Podobně lze vnímat i Tuláky v zrcadlovém sále: jako imaginací ostře nabitou zbraň. Zastřelte se, prosím.
Ivan Hartmann, sleeve note na CD Tuláci v zrcadlové sále, 2010